Anglický pes versus pes český

21. 05. 2019 23:33:10
Kdo čeká ironickou úvahu na současné politické téma, bude zklamán. O Brexitu už se bavit nechci, fakt jde o psy

Můj pes se na rozdíl ode mě narodil ve Spojeném Království a má pas Evropské Unie, což se asi brzy změní. Já mám pro jistotu pasy oba, ale to sem teď nepatří. Důležité je, že můj pes je velký cestovatel, protože ho tahám skoro všude s sebou. Proběhl se po skotské vysočině, kolem italských jezer, bydlel na francouzském zámku i na jihočeské farmě a v Praze byl minimálně pětkrát. Na barcelonské pláži předloni o Vánocích mě uvedl do trapných rozpaků, když se zvesela rozběhl k pánovi, který si vyndal z baťůžku svačinu. Já v písku tak rychle utíkat neumím, takže mi chvilku trvalo než jsem za ním doběhla, vyrvala mu z huby pytlík s jamonem iberico a s omluvou ho lehce ožvýkaný vrátila tomu staršímu muži. Trapně mi bylo dvakrát. Oliver se chtěl pánovi asi taky odvděčit a začal ho radostně olizovat. Jenomže on ten kousek pláže byl jako na potvoru nudistický.

Ale zpátky do Čech. Úplně pokaždé tady řeším stejnou záhadu, které nemůžu přijít na kloub. A teď doufám, že mi ji konečně někdo pomůže vyřešit.

Otázka zní velmi prostě – proč se čeští psi zákonitě perou a psi angličtí nikoli? Tento údajně ověřený fakt je mi v Čechách pokaždé vtloukán do hlavy, když si dovolím v parku, na louce či u řeky pustit svého psa z vodítka. Pokaždé musím trapně blekotat, že můj pes ale opravdu nikoho nezakousne a nezpůsobí krveprolití. A s velkou pravděpodobností tak neučiní ani mazlíček té starší paní, která na mě už z dvaceti metrů řve:
„Je to pes nebo fena?“
„Pes,“ odpovím klidně v domnění, že paní chce být společenská a poptat se na rasu a věk mého Olivera a třeba i pochválit jeho lesklou srst a jiskru v oku. Nikoli. Reakce je vždycky stejná.
„Tohle je taky pes. Přivažte si ho, jinak se porvou.“
„Prosím? Váš pes je agresivní?“
„To ne, ale psi se vždycky rvou.“

A teď teda fakt nevím. Možná kdybych paní vysvětlila, že můj pes je anglický, uklidnilo by ji to. Jestli ale ona ví, že angličtí psí se neperou?

Když jsem ještě bydlela v Praze, měla jsem fenu. Způsobně jsem ji vodila na řetězu, protože jinak by se rvala, a tudíž se mě nikdo na její pohlaví neptal. V Anglii, Itálii, Francii, ba ani ve Španělsku mi stejnou otázku nikdy nikdo nepoložil.
Pravda je, že v Čechách žije statisticky nejvíc psů na hlavu. Možná proto známe nějaké tajemství, které před ostatními národy pečlivě tajíme? Nebo jsou čeští psi jenom výjimečně dominantní?

Oliver si po zbytku Evropy klidně dál běhá mezi ostatními psisky. S některým si očuchá čumák, s jiným zadek a zbytek prostě ignoruje. Ale ta radost, když potká nového kámoše a trochu si s ním zařádí. Jasně že se po něm i párkrát někdo ohnal, když byl moc vlezlý. Vzal si to k srdci a utekl. Ruku na srdce – kolikrát v životě jste viděli psy bez vodítka servat se do krve?

Jeden soukromý poznatek a slovo do pranice mám. Psi na vodítku pouští větší hrůzu než ti na volno a já jim rozumím. Co jim taky jiného zbývá? Jak by se cítil chudák chlap, kdyby nás večer přepadli a já se ho držela za ruku jako klíště a nepustila? Mohl by leda tak řvát, protože bránit nás nebo zdrhat by díky mě prostě nemohl. A to stejné dělá paní v parku, která potká mě s Oliverem. Přiváže psíka a drží ho tak urputně, že mu nohy vlají ve vzduchu. A pejsek chrčí, chrčí a budí hrůzu.... Jen tak pro jistotu.

Ale já vím, proč to tak je a doufám, že to někdo brzy změní. Nebo se budu muset vrátit a změnit to sama. V Anglii je totiž dobrá praxe socializovat štěňata. Věřte mi, moc času to nezabere a je to velká legrace. Dobré způsoby si pejsci sice neosvojí, to je musíte naučit sami nebo je vzít na cvičák, ale interakce s ostatními šelmičkami se jim pak v životě bude hodit.

Uznávám, že s tou výchovou mám máslo na hlavě. Kromě oné trapnosti na barcelonské pláži se Oliver taky jednou vyčůral paní do kabelky, překousal vodítko, když jsem se zakecala se sousedkou a šel se obsloužit do místního řeznictví. Ale jedno vám můžu slíbit. Až mě někdy potkáte v Praze na procházce s dobrmanem bez vodítka, vězte, že se s vaším miláčkem neporve. I když je to pes. A jestli tomu svému nevěříte, tak si ho radši držte na pevno.

A na toho mého nekřičte, on vám stejně nerozumí.

Autor: Alena Vachtová | úterý 21.5.2019 23:33 | karma článku: 18.18 | přečteno: 779x

Další články blogera

Alena Vachtová

Teorie zaprděnce

Potýkám se s tím pořád. Ani dávná lingvistická studia na filosofické fakultě a víc než deset let v Anglii mě nedokáže spasit. Prosím pomozte.

3.6.2019 v 10:20 | Karma článku: 14.05 | Přečteno: 859 | Diskuse

Alena Vachtová

Pětapadesát plus

Mám strach, protože nevím, co to znamená. Vždycky mě znervózní, když má nastat neodmyslitelný konec a vyvrhnout mě z rutinního pohodlí.

26.5.2019 v 21:03 | Karma článku: 18.17 | Přečteno: 757 | Diskuse

Alena Vachtová

Kavárna bez placení

1. kapitola STRACH má sice velké oči, ale tyhle byly ďáblovy. Odešla jsem bez placení a teď budu na útěku

20.5.2019 v 17:53 | Karma článku: 8.32 | Přečteno: 337 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Mirka Švarcová

Sudičky, vy potvory..!

To bych chtěla poznat ty "dobré duše", co stály nad mou postýlkou a vkládaly mi do života cesty osudu! Baby jedny, ty se na mě vyřádily! Došla jim fantazie? Nestála jsem za větší námahu? Nebo jsem to přeci jen měla spočítané...

19.6.2019 v 11:16 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 0 | Diskuse

Olga Pavlíková

A tohleto chce být nazýváno lídr EU

Francie má ekonomické problémy kam oko dohlédne, vysoká nezaměstnanost je jedním z nich. Namísto, aby je Macron, coby prezident s velkou pravomocí, nepopulisticky a v součinnosti s Francouzy řešil krok po kroku,

19.6.2019 v 10:15 | Karma článku: 17.42 | Přečteno: 276 | Diskuse

Michal Pohanka

Hledá se žena!

Budu tě milovat až za hrob, respektive za urnu (při dnešních cenách hrobů), a lásku ti celým svým srdcem po infarktu dávat. Ani míry 160/160 nejsou překážkou. Jde mi na psí uši hlavně o duši! Tak se ozvi!

18.6.2019 v 19:23 | Karma článku: 17.89 | Přečteno: 482 | Diskuse

Karel Trčálek

Hospodin je zdrojem veškerého zla na tomto světě

Já vím, něco v tom duchu tvrdil i Ivan Karamazov. Ale stejně jsem jenom totální pitomec, který jen totálně nepochopil Starý zákon

18.6.2019 v 17:27 | Karma článku: 11.63 | Přečteno: 250 | Diskuse

František Skopal

Jak se chovat v dnech, Biblí předpovězené Apokalypsy? Užitečný manuál pro každý případ

Žijeme ve světě materialismu a ateismu. Žijeme ve světě materiálního a konzumního blahobytu, který se pro mnohé stal jakýmsi falešným rájem na zemi.

18.6.2019 v 14:45 | Karma článku: 13.58 | Přečteno: 634 | Diskuse
Počet článků 5 Celková karma 13.74 Průměrná čtenost 590

Dělám všechno jako bych se už před časem nepřehoupla. Přehoupla. Přes laťku, která je vysoká padesát let a mně je to fuk. Skákat přes ploty mě totiž pořád ještě baví. Píšu příběhy, které se v mém netrpělivém životě a cestování napříč světem možná staly a možná taky ne....

Najdete na iDNES.cz