Už se to blíží. Za pár dnů mi bude čtyřiapadesát a já se vydám na svoji poslední dvanáctiměsíční cestu oficiálního mládí. Pětapadesát plus. Nad věkem nehořekuji, běduji jen nad tím prokletým číslem, které mi chtějí pod záminkou laskavosti vypálit na čelo jako Kainovo znamení. Jediné, co chci vědět, je PROČ. Proč zrovna pětapadesát? Co se mi pak přihodí?
Po čtyřicítce jsem toho stihla docela dost. Zvedla jsem kotvy a začala nový život v hrdém Albionu, protože jsem se tu zamilovala, zasnoubila, odmilovala a odsnoubila, tak jak už to v životě před pětapadesátkou chodí. V jednapadesáti jsem dostala hypotéku a koupila si starý viktoriánský domeček. Jenom jsem jim při tom musela slíbit, že budu makat aspoň do sedmdesáti. To sice nemám vůbec v úmyslu, ale na to budu myslet až pak. Můj život se ale za rok obrátí vzhůru nohama, protože překročím čáru. Abych náhodou nezapomněla, vyskakuje to na mě všude. Z reklamy na googlu, která mi podsouvá seznamku pro 55+ a dokonce i z obálky, kterou mi dneska donesl pošťák. „55 plus? Myslete na zadní kolečka. Nabízíme výhodný program spoření na váš pohřeb.“ Mají to ti Angličané pěkně promyšlené.
Včera jsem si pěkně po anglicku zapařila s holkama v místním podniku a ráno mě z toho jednoho ginu s tonikem navíc pořádně bolela hlava. Věřte tomu nebo ne, ale hlava po mejdanu mě bolí úplně stejně jako ve třiceti. Za rok už to ale asi bude všechno jinak... Koukla jsem na Tinder, co je v kategorii 46-55+ nového a žádná sláva to teda není. Proč já se, blbec, musela platonicky zamilovat tak, že mě pokaždé píchne u srdce jen když si na něj vzpomenu? A taky se mi zdají sny, jak spolu chodíme bosi po pláži, tancujeme tělo na tělo a o tom ostatním mluvit nebudu, protože ten gin s tonikem už ze mě stačil vyprchat. Je mu šedesát, takže je za čárou, a možná proto mě nechce. Asi ví víc než já. Zato já mám pořád v hlavě zmatek, sním o věcech příštích a vymýšlím blbosti. To se ale asi taky změní, proč by jinak tu kategorii vymýšleli?
Jenže na mě si jen tak nepřijdou. Hodlám si užívat toho, co je mi zatím odepřeno. A možná se přihlásím na univerzitu třetího věku. Jestli mě ovšem vezmou, když jsem druhý věk vynechala a dělala jen tu prvověkovou.
Budu si moct koupit anglickou nemovitost, která je k mání jenom pro zájemce od pětapadesáti. Taky si vyberu 25% z důchodového spoření, protože teď jsem ještě moc mladá, a vyrazím na zájezd, který je pro mě jak stvořen.. Nemůžu se dočkat, až se budu se pachtit po památkách se staříky, kteří mají taky na krku přes pět a půl křížku. Třeba nám do té doby vyhradí i speciální třídu v letadle. Už nebudu vybírat mezi business class a dobytčákem, ale hrdě vkráčím na palubu s boarding passem PĚTAPADESÁT PLUS. Nesmím se ale zapomenout připojistit, jak mi to včera v londýnském metru připomněl plakát nějaké pojišťovny. Prý mají speciální cestovní pojištění pro starší pětapadesáti. Bezva.
Takže vážení, aby bylo úplně jasno. Já na nějakou pětapadesátku kašlu, stará budu až se sama rozhodnu a přestane mě bavit objevovat svět. Ale pro jistotu těch příštích dvanáct měsíců trochu máknu, kdyby to pak už třeba nešlo. Prodám barák, přestěhuju se do Španělska a začnu tam podnikat, protože Španělé mají druhou nejdelší životnost na světě a nějakých pětapadesát je pro ně tudíž prd.